Sacharovova cena a A. D. Sacharov

Pošlite nám svoj recept Sdílet na Facebooku
05. 07. 2018
Sacharovova cena je udílena mimořádným osobnostem a organizacím, které bojují proti netoleranci, fanatismu a útlaku. Stejně jako Andrej Sacharov potvrzují nositelé této ceny, kolik odvahy vyžaduje obrana lidských práv a svobody vyjadřování.

 „Sacharovovu cena za svobodu myšlení“ udílí každoročně Evropský parlament. Tato cena, která byla poprvé udělena v roce 1988, odměňuje osobnosti nebo celé kolektivy, které brání lidská práva a základní svobody.

Evropský parlament uděluje „Cenu za obranu lidských práv“ (50 000 eur) v rámci slavnostního zasedání ve Štrasburku, které se koná kolem 10. prosince. V tento den byla v roce 1948 podepsána Všeobecná deklarace lidských práv Organizace spojených národů.

Kdo byl Andrej Sacharov?

Nejznámější sovětský disident Andrej Sacharov byl zároveň jedním z otců atomové bomby, na které Kreml stavěl své celosvětové mocenské ambice. Koncem padesátých let se postavil za hlas svého svědomí a stal se bojovníkem za morální odpovědnost a lidská práva. Za své postoje byl sovětským vedením odeslán do vyhnanství, světová veřejnost jej naopak ocenila Nobelovou cenou míru. Evropský parlament po něm pojmenoval svou cenu za svobodu myšlení.

Andrej Dmitrijevič Sacharov (21. května 1921 – 14. prosince 1989) byl přední sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv, držitel Nobelovy ceny míru a manžel Jeleny Bonnerové

Narodil se v Moskvě v rodině ruské inteligence. Jeho otec, Dmitrij Sacharov, přednášel fyziku na vysoké škole a psal učebnice a populárně vědecké knihy. Jeho matka, Jekaterina Sacharovova, se plně věnovala rodině.

Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou. Svou nešikovnost a neústupnost, jak uvedl, zdědil po své matce a babičce. Byl to introvert soustředěný na své pocity a myšlenky. Mimo jiné měl též zájem o poezii a život Alexandra Puškina.

V roce 1938, když začal studovat na Moskevské státní univerzitě na fakultě fyziky, probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. Poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl s ostatními univerzitními studenty a učiteli evakuován do Ašchabadu v Turkmenistánu, kde v roce 1942 dokončil studium s vyznamenáním. Během války Sacharova zařadili k laboratorní práci v muničním skladě. Roku 1945 po skončení války na území Ruska se Sacharov vrátil ke studiu teoretické fyziky.

V roce 1946 byl Sacharov přizván k účasti na projektu sovětské atomové bomby, ale tuto nabídku odmítl. V témže roce obdržel doktorát za svou práci v oboru fyziky částic.

V roce 1948 byl v pomocné skupině Jakova Zeldoviče, která se zabývala výzkumem termonukleární fúze, a spolupracoval na vývoji vodíkové bomby. Tento projekt vodíkové bomby byl označován jako „truba“. Sacharov odhalil závažné nedostatky projektu „truba“ a navrhl zcela odlišné schéma pod názvem „slojka“. Vývoj probíhal v utajeném městečku (dnes Sarov), kde se zabývali vývojem jaderných zbraní. Slojka se stala první vodíkovou bombou, úspěšně otestována byla 12. 8. 1953.

Téhož roku se stal členem Sovětské akademie věd a získal první ze tří medailí Hrdiny socialistické práce, a dále získal Stalinovu cenu a chatu na Moskevském předměstí.

S vývojem vodíkové bomby Sacharov a Igor Tamm navrhli reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako „TOKAMAK“, což byl původně tajný projekt. Roku 1956 při návštěvě britského Harwellu Igor Kurčatov některé myšlenky týkající se projektu prozradil. Výzkum jaderné fúze byl poté odtajněn a stal se otevřenou oblastí pro mezinárodní soutěž.

Po testu vodíkové bomby se Igor Tamm vrátil do Moskvy ke své práci ve Fyzikálním ústavu sovětské akademie. Sacharov zůstal v městečku (Sarově), kde se s ostatními věnoval vývoji další vodíkové bomby testované roku 1955, a na takzvané Car-bombě testované roku 1961. Tato bomba byla nejsilnější zbraní testovanou pokusným výbuchem.

Významně se zasadil o podepsání smlouvy o omezení jaderných testů a ve Washingtonu se zúčastnil podepsání protokolu o ratifikaci této smlouvy (10. října 1963). Téhož roku se mu podařilo přesvědčit sovětské vedení, aby přistoupilo na americký návrh o zastavení jaderných testů, která byla podepsána v Moskvě mezi Spojenými státy, Sovětským svazem a Velkou Británií. Smlouva zakazovala testy pod vodou, v kosmickém prostoru a v atmosféře. Sacharov uvedl, že tato smlouva byla prvním krokem ke snížení nebezpečí nukleární a termonukleární války.

Roku 1963 se rozhodl, že se bude opět zabývat čistou vědou. Od roku 1951 se též podílel na podpoře obětí politické diskriminace a pronásledování. V té době stále pracoval na vývoji nových zbraní a pokoušel se ovlivňovat politická a strategická rozhodnutí. V roce 1967 připravil tajné memorandum o strategické rovnováze a závodech v jaderném zbrojení, kde doporučil sovětskému vedení přijmout americký návrh moratoria na obranu proti balistickým střelám. Roku 1970 Sacharov spoluzaložil Moskevský výbor pro lidská práva. Stal se předním obráncem lidských práv v celém komunistickém Východním bloku. Roku 1973 byl na návrh Alexandra Solženicyna nominován na Nobelovu cenu míru a v roce 1975 ji jako první Rus získal. Sovětský svaz mu však cenu převzít nedovolil, proto ji převzala jeho žena. V roce 1979 ostře veřejně protestoval proti intervenci sovětských vojsk v občanské válce v Afghánistánu. Sacharov o tom později napsal, že 22. ledna 1980 byl zatčen na ulici a násilně převezen do Úřadu prokurátora SSSR. Alexandr Rekunkov ho informoval, že Presidium Nejvyššího sovětu SSSR mu odňalo titul Hrdiny socialistické práce a všechna ostatní ocenění a vyznamenání. Ještě týž den byl Sacharov s manželkou deportován do města Gorkij. Zde byl zadržován téměř sedm let. Během svého vyhnanství v Gorkém Andrej Sacharov psal knihu autobiografických vzpomínek. Přestože KGB třikrát zabavila jeho rukopis o více než tisíci stránkách, Sacharov knihu vždy začal psát znovu zpaměti. Sacharov také neohroženě pokračoval v psaní dopisů a výzev na obranu pronásledovaných aktivistů za lidská práva.

Až v prosinci roku 1986 se Sacharov mohl vrátit do Moskvy a pokračovat ve své veřejné aktivitě.

V letech 1987 a 1988 pomáhal založit první legální organizace sovětské inteligence a stal se hlavním mluvčím politické opozice Sovětského svazu. V dubnu roku 1989 byl Andrej Sacharov zvolen do nového parlamentu Sovětského svazu – Všesvazového sjezdu lidových poslanců a stal se jedním z vůdců demokratické opozice. Sacharov začal psát novou ústavu. Tvrdil, že pouze rychlá a radikální reforma může zaručit nenásilný vývoj v zemi. Sacharov se stal duchovním vůdcem změn Ruska v demokratický stát. V prosinci 1989 na zasedání demokratické opozice Sacharov zemřel na srdeční záchvat.

Sacharovova cena za svobodu myšlení byla založena Evropským parlamentem v prosinci roku 1988. Ocenění vždy jednou ročně připadne osobnosti nebo organizaci, která se zasazuje za lidská práva a svobody. Mezi nejznámější nositele této ceny patří například Nelson Mandela, Alexander Dubček, Kofi Annan anebo Ibrahim Rugova.

Evropský parlament se v Evropě i po celém světě zasazuje o dodržování základních lidských práv, svobody a demokracie. Sacharovova cena je způsobem, jak ocenit ty, kteří se vyznamenali v boji za lidská práva a svobodu projevu. Tito lidé stejně jako ruský fyzik a držitel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov prokázali nesmírnou obětavost a odvahu a v boji proti nedostatku tolerance a proti útlaku často riskovali vlastní život.

Pro Senior Portál napsala
Martina Boudová 


Diskuze

Ak chcete pridať komentár, musíte sa prihlásiť, respektive zaregistrovať.

Na seznam článků

 
 
PRIHLÁSIŤ SA REGISTROVAŤ SA
Zvetsit pismo Vychozi velikost pisma Zmensit pismo
Přidejte se k nám na Facebooku Odporučiť známemu